“Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl sportu čas. Hrdliččin zval ku badmintonu hlas, kde borový zaváněl háj”, i takto by se daly parafrázovat známé verše Karla Hynka Máchy směrem k začátku května. Kromě v Česku tradičního svátku zamilovaných, ke kterému v tento den neodmyslitelně patří polibek pod rozkvetlou třešní, se k 1. květnu už od roku 1890 váže i Svátek práce. Tento mezinárodní svátek pracujících byl zaveden na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků, která vyústila až v Haymarketský masakr, což je označení pro tragický konflikt v úterý 4. května roku 1886 při kterém na náměstí Haymarket v Chicagu neznámý pachatel odpálil bombu mezi zasahující policisty při demonstraci na podporu dělníků stávkujících za osmihodinový pracovní den. Tento moment se stal přelomovým bodem v boji za práva pracujících a přímým impulsem pro zavedení Mezinárodního dne pracujících. My jsme o tomto svátku ani trošičku nelenili, čekala nás naopak pořádná šichta, když na termín od pátku 1. května do neděle 3. května byl naplánován jeden z vrcholů letošní badmintonové sezóny žákovské kategorie – Mistrovství České republiky klubů U-15 v pražském badmintonovém centru Jeremi. Kromě toho Mirko Šída absolvoval úspěšný třídenní herní maratón v rámci mezinárodního mistrovství Rakouska seniorů, Austrian Senior Open 2026 v St. Pöltenu, a Tim Fašiang se vypravil na sdružené GP C a D až do daleké Kopřivnice. Byly naše výsledky také tak romantické, jak si to představoval Karel Hynek Mácha?
Hlavním tématem prodlouženého prvomájového víkendu byl jeden z jeden z vrcholů tuzemské žákovské scény – Mistrovství České republiky klubů U-15, které v pražském komerčním badmintonovém centru Jeremi uspořádal oddíl SK Hamr Praha. Pozvánku do společnosti 16 nejlepších žákovských týmů republiky jsme si díky vyhranému oblastnímu přeboru po dlouhodlouhých 5 letech vysloužili i my, čehož jsme s radostí využili. Už samotný postup na tento šampionát byl z našeho pohledu velkou výhrou, i přesto jsme se chtěli pokusit urvat co možná nejlepší výsledek a dosyta si vychutnat atmosféru šampionátu, i když jsme do soutěže rozhodně nevstupovali jako favorité. To se nám ještě více zkomplikovalo při tvoření sestavy, když jsme tentokrát nemohli využít spolehlivých výkonů Lindy Tokarové a ve čtvrtek, jen těsně před turnajem, nám ze zdravotním důvodů smolně vypadla i Háňa Stehlíková. Veškerá tíha dívčí části tak ležela na samotné Elišce Andršové, která měla mohutnou podporu nejen trenéra Pavla Tomeše, ale i pánské části družstva ve složení Mára Adolph, Adámek Pechlát a tří Lukášů Huy Le Gia, Loskota a Tomeše. V sedmizápasovém systému však soupiska pouze s jednou dívkou bohužel v každém utkání znamená počáteční handicap 0:2.
Třídenní turnaj byl v pátek rozdělen do čtyř základních skupin po čtyřech družstvech, z nichž dvě nejúspěšnější postupovala do pavouka o republikové medaile, zbylé dva mančafty pak v sobotu sehrály dodatečné zápasy o konečné pořadí. Našemu družstvu los do základní skupiny “D” přihrál silné TJ Sokol České Budějovice, pražský oddíl MTAC a východočeské TJ Sokol Polabiny Pardubice. V prvním pátečním utkání proti Budějovicím se vytáhl Adámek, když zabodoval ve druhé chlapecké dvouhře, čímž obstaral jediný náš body. Zbytek zápasů měl poměrně jednoznačný průběh a tak jsme na úvod šampionátu zapsali prohru 1:6. V odpoledním utkání dvou v prvním kole poražených celků nás čekalo MTAC Praha. Tady jsme počet dílčích výher především zásluhou skvělé Elišky, která vybojovala výhru jak v mixu s Márou, tak v první dívčí dvouhře, rovnou zdvojnásobili, ale nikdo z kluků už se s bodíkem do týmové kasičky nepřidal a tak jsme prohru 2:5 odvrátit nedokázali. V sobotu ráno nás pak čekaly Pardubice, které dosud měly bilanci 1:1, a v tomto utkání to bylo “na jednu bránu”, nebo chcete-li “na jednu stranu kurtu”. Jediný náš set dokázal v první dvouhře kluků uzmout Luky HLG, takže z toho rezultoval nelichotivý výsledek 0:7. Ze čtvrtého místa základní skupiny se nám tudíž odlepit nepodařilo, a tak nás čekalo již jen posledním utkání šampionátu s TJ Montasem Hradec Králové, které stanovilo konečné pořadí. Tenhle mač byl ze všech našich nejvyrovnanější, skóre se přelévalo ze strany na stranu a až do poslední chvíle obě družstva sahala po výhře. Adámkovi se s přehledem povedlo vyhrát druhou dvouhru chlapců, Mára pěkným výkonem po setech 21:14, 18:21 a 21:18 vybojoval i bod z první dvouhry. Těsný třísetový zápas zdárně dotáhli i Luky HLG a Luky T. ve čtyřhře 21:16, 19:21 a 21:17. V rozhodujícím souboji nám pak mix Lukyho L. s Eliškou utekl jen o pouhé dva body, když podlehli Janu Nohovi s Ninou Kriesche 20:22, 21:13 a 19:21, velká škoda. Z našeho vzájemného souboje tak poměrem 3:4 vyšel vítězně náš soupeř z Hradce Králové.
V konečném pořadí MČR klubů U-15 jsme se tak s TJ Sokolem Radotín podělili o 15. – 16. místo. Toto umístění není žádným zázrakem, ale když vezmeme v úvahu silnou republikovou konkurenci a jaké výrazné problémy se sestavou nás před turnajem postihly, tak ani žádnou ostudou. Vážíme si toho, že jsme tu opět po pěti letech vůbec mohli být, všem našim účastníkům děkujeme za reprezentaci oddílu a předvedené výkony, doufáme, že si mistrovství užili a všichni uděláme maximum pro to, abychom zde nebyli naposledy a v příštím roce toto umístění třeba ještě vylepšili!
V padesátitisícovém dolnorakouském historickém městečku St. Pölten, zhruba 60 km západně od Vídně, se od 1. do 3. května uskutečnil již sedmý ročník mezinárodního mistrovství Rakouska seniorů Austrian Senior Open 2026. Svou tradicí, kvalitní konkurencí, příjemnou atmosférou i pečlivou organizací turnaj přilákal celkem 177 hráčů z 18 světových zemí a svou seniorskou formu si sem poprvé přijel vyzkoušet i reprezentant BK Liberec Mirko Šída, který si zahrál kategorii 35+. Všechny kategorie i disciplíny začínaly skupinami, takže zápasů bylo více než dosti. V pátek se turnaj rozjel dvouhrami, kde si Miro shodně ve třech těsných setech dokázal poradit se dvěma kvalitními německými soupeři a dva sety mu stačily na reprezentanta Rakouska Zronka, čímž se kvalifikoval do tříčlenné finálové skupiny o medaile. Tady už nárok nedostal, ale první bronz byl na světě. V sobotu turnaj pokračoval čtyřhrami, kterou si Miro zahrál se severočeským kolegou Honzou Portem, normálně spadajícím do věkové kategorie 50+. To však našemu duu v ničem nebránilo a po jedné výhře a jedné prohře v základní skupině se dostali do pavouka o medaile. Tam sice od německého páru Schlüter-Schneider dostali pořádně nařezáno, ale aspoň ušetřili síly a mohli se plně soustředit na boj o třetí místo. Tato taktika je nakonec dovedla k vysněnému cíli a po úspěšném obratu proti dalším Němcům Burgovi s Witkenkampem mohli po setech 19:21, 21:17 a 21:16 mohli slavit zisk nečekaného cenného kovu. V neděli pak vše završila soutěž mixů, kde Miro s plzeňskou Soňou Königsmarkovou nastoupil do jedné velké pětičlenné skupiny. Jejich výkony postupně gradovaly, když po dvou snadnějších výhrách ve třech setech přehráli i nebezpečné duo Burg-Reindl z Německa a v posledním zápase proti již za ty tři dny dobře známým Stefanovi Wagnerovi s vítězkou dvouhry Maxi Stelzer bojovali o celkový triumf – po vyhrané koncovce prvního setu 25:23 k tomu měli dobře našlápnuto, ale po otočce nakonec Miro se Soňou k vítězství gratulovali svým soupeřům a brali pěkné stříbro. Na seniorském mezinárodním mistrovství Rakouska tak Miro vybojoval dva bronzy a jedno stříbro, blahopřejeme!
Úctyhodných 46 účastníků dorazilo na sdružené GP C a D dospělých, které se uskutečnilo přesně uprostřed prodlouženého víkendu, v sobotu 2. května v Kopřivnici. Do tohoto severomoravského města, díky třetí nejstarší automobilce světa Tatra nesoucí výraznou stopu automobilového průmyslu, přicestoval i Tim Fašiang, který sem přijel změřit síly se soupeři, které za normálních okolností nemá šanci potkat. Toho využil naplno a zahrál si zde jak dvouhru a čtyřhru v “céčku”, tak v “déčku”. Hned na začátku se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že cesta do Kopřivnice je opravdu dlouhá a po cestě nabral menší zpoždění, takže na první zápas nebyl připraven úplně dokonale, což ho stálo lepší výsledek proti domácímu Liboru Dostálovi ve dvouhře “C”. V dalších utkáních už to s rozcvičkou bylo mnohem lepší, ale i přes příznivnější vývoj jednotlivých mačů se nakonec výhru nepodařilo doručit ani ve dvouhře v “D”, ani ve čtyřhře “C” a “D”, kde spojil síly s Petrem “Komisařem” Jedzokem. Tim však nasbíral další cenné turnajové zkušenosti, které mu zatím chybí, a zahrál si několik zápasů proti neokoukaným soupeřům.